Eliška Slavíková je mladá a talentovaná automobilová závodnice z Mladé Boleslavi, trojnásobná minikárová šampionka, která o víkendu absolvovala svůj první start v Mistrovství České republiky v automobilových soutěžích. Valašskou rally dokončila se svým tatínkem, jako spolujezdcem, na 35. místě absolutního pořadí. Po tomto úspěšném kariérním kroku nám poskytla rozhovor.
Eliško, máš za sebou první start ve „velkém“ republikovém šampionátu. Jak se po něm cítíš a jak bys ho zhodnotila?
První start na velké soutěži pro mě byl splněný sen. Nikdy bych si nedovedla představit, že když jsem celé dětství chodila v garáži okolo skříně polepené nálepkami z ,,velkých“ soutěží, které táta odjel, že tam budou jednou viset i nálepky ze soutěží, které jsme odjeli spolu. Musím ovšem podotknout, že start na Valašské rally byl extrémně náročný. Provázely nás technické problémy s převodovkou a počasí nám také vůbec nepřálo. První startující měli těžké rychlostní zkoušky, ale dovolím si tvrdit, že nám se tratě proměnily v bahnité peklo (smích).
Pocházíš ze soutěžácké rodiny, takže cesta směrem, kterým ses vydala, není zas tak překvapivá. Nicméně, prozraď, jak ses od minikár dostala až do rallyového mistrovství.
Byla a je to náročná cesta. Myslím, že nikdo, kdo tu cestu neprošel si to nedovede představit a určitě to není pro každého. Pokud to však milujete tak jako já, stojí to za to. Velký dík za to samozřejmě patří hlavně rodině, tátovi, mamce a ségře, bez kterých by to prostě nešlo. Jenom díky nim jsem se byla schopná dostat z minikár až na start dvoudenní soutěže. Moje cesta začala v mých čtrnácti, patnácti letech, kdy jsem poprvé odjela první amatérskou soutěž. Následně jsme postavili Felicii, se kterou jsem přes rok závodila. A aktuálně závodíme s Fabii 1,4 16V první generace, kterou jsme začali stavět v roce 2019.
Pomáhají ti zkušenosti z minikár při řízení rallyového vozu? Doporučila bys budoucím závodníkům, závodnicím a jejich rodičům, aby první kroky vedly právě přes minikáry?
Jednoznačně ano. Zkušenosti z minikár mi umožnily nepřemýšlet nad stopou, kterou jedu. Po těch letech to člověk vidí a každý aspekt, nad kterým nemusíte v autě přemýšlet navíc, je samozřejmě vítán. Jestli bych doporučila minikáry? Ano doporučila. Je to cesta, která je v poměru cena výkon, asi jednou z těch nejlepších. Děti si osahají jaké je to ,,něco“ řídit, získají cit pro volant a brzdu, naučí se pobrat smyk a reagovat na něj, v neposlední řadě je tam skvělá parta lidí a kamarádů, které si děti udělají. Těch věcí je mnoho, ale ráda bych ještě zmínila finanční náročnost, která je téměř minimální. Tento sport není samozřejmě zadarmo, ale v porovnání s ostatními možnostmi seznámení dítěte s motorsportem, jsou náklady malé.
Jsi v maturitním ročníku, do toho ses musela koncentrovat na start na Valašce. Je to pro tebe zřejmě velmi hektické období. Dá se všechno postíhat?
,,Nic pro mě nebylo nemožné, protože jsem chtěl“ – M. R. Štefánik. Nerada cituji, ale tady se to přímo nabízí. Je to náročné, ale já chci. Dělám vše pro to, aby to fungovalo. Balancovat školu a závody je občas hektické. Není-li však jiná možnost, posloucháte o trénování na přejezdech mezi rychlostními zkouškami audioknihy na maturitu. Ale dá se to, jsou mnohem větší střelci než já. Například Erik Cais po ústní maturitě běžel v obleku do auta, aby mohl hned odletět kamsi testovat.
Jaké máš plány na nadcházející sezonu? Hodláš startovat i v dalších podnicích Mistrovství ČR v rally? Budeš to chtít skloubit i s minikárami?
Letos bychom se chtěli zúčastnit celého šampionátu MČR v rally, takže už za dva týdny nás čeká Rally Šumava Klatovy. Skloubit to s minikárami nebude letos snadné, ale určitě, pokud nebudeme mít zrovna závody, budeme se chtít účastnit i těch.
(Michal Hnátek)