Jedním z vrcholů každé motocyklové sezóny jsou bezesporu závody 300 zatáček Gustava Havla v Hořicích. Petr Najman sem přijížděl s ambicemi obhájit vítězství v obou třídách. Už k tomu měl skvěle nakročeno, ale vše dopadlo nakonec jinak.
Závody 300 zatáček Gustava Havla v Hořicích v Podkrkonoší jsou každoročně jedním z největších cílů jak závodníků, tak fanoušků. Hořické zatáčky jsou vždy kvalitně obsazené a jezdci si nedají nic zadarmo. Petr Najman tu po loňském úspěchu a senzačních třech vítězství chtěl na tento úspěch navázat. Severočeský rodák skvěle začal, když vyhrál ve všech trénincích a do nedělních závodů si vyjel pole position jak v Supersportech, tak na Supermonu.
Kolem nedělního poledne se v Hořicích rozburácely motory šestistovek a Petr Najman hájil první místo. Těsně za ním ho stíhal jeden z největších soupeřů a stálice road racingových závodů Marek Červený. Tato dvojice si rychle vytvořila náskok na ostatní a už to bylo jen o nich dvou. Napínavý souboj nakonec ukončila technická porucha, kvůli které musel Petr odstoupit ze závodu. Jeho Triumphu vypověděla službu spojka. Není divu, že byl Petr naštvaný, protože přišel o parádní vítězství. Pořadatelé tentokrát nedali závod Supermon hned po Supersportech, takže měl jeden závod na vydechnutí a poté už sedl na Hondu a snažil se uhájit alespoň vítězství v této třídě. To se mu podařilo, takže po zklamání v jedné třídě oslavil výhru ve třídě druhé.
Petr Najman
„Po dvou letech jsme vyrazili do Hořic na tradiční květnové závody. Sobota začala prvním tréninkem Supersportů, kde jsme navázali na nastavení z minulého ročníku. První kola mi zase chvíli trvalo, než jsem se sžil s tratí. Poté se mi podařilo zajet slušný čas – 2:21,0, což mi stačilo na první místo. Na motorce jsem se cítil dobře. Na to jsme navázali tréninkem na Supermonu, kde jsme po problémech ve Starém Městě potřebovali najet potřebných pět kol, abychom mohli nastoupit do závodu. To se podařilo a motorka fungovala dobře. V tréninku jsem skončil první.“
„Odpoledne nás čekaly druhé kvalifikace. Na Supersportu jsme udělali nějaké změny v nastavení, protože motorka není každý rok úplně stejná. Ve čtvrtém kole se mi podařilo zajet čas 2:18,6, čímž jsem si vylepšil vlastní rekord z loňského roku. Loni jsem zajel svůj nejlepší čas 2:18,7 až v závodě a teď se mi podařilo čas zlepšit hned ve druhém tréninku a čtvrtém kole. Byl jsem spokojený a zároveň tím získal pole position pro nedělní závod. Následovala poslední kvalifikace se Supermonem. Na tom jsme nedělali žádné změny, jen jsme se soustředili na to zajet slušný čas a otestovat motorku. Ve výsledku jsem skončil také první, takže jsem získal dvě pole position. Z toho jsme měli velikou radost. Večer jsme motorky připravili na nedělní závody a poté jsem byl pozván do Big Shocku za depem. Zde Joska Kubíček moderoval rozhovory se mnou, Márou Červeným a Kamilem Holánem, což bylo příjemné zpestření.“
„První nedělní závod pro mě byly Supersporty, které startovaly ve dvanáct hodin. Start do závodu se mi podařil, v první zatáčce jsem byl první a hned jsem nasadil rychlé tempo. Po pár kolech jsem viděl, že Marek Červený moje tempo akceptuje a jede za mnou. Od čtvrtého kola jsem se na motorce více uvolnil, aby mi vydržely síly na závěr závodu. I když to časově moc nevypadalo, nejel jsem tak napjatý. Loni při IRRC jsme jezdili závody na 9 kol, protože byly dva starty. Teď se jel jen jeden závod a ten byl vypsán na 12 kol, takže jsem chtěl mít dostatek sil na závěrečný souboj. Marek byl pořád za mnou a stále jsme jezdili nízké časy. V sedmém kole jsem zajel svůj rekord i nejrychlejší kolo víkendu v této třídě v hodnotě 2:18,062. To byl skvělý čas.“
„Kvůli četnému startovnímu poli a pohledu na kvalifikační časy bylo jasné, že dojedeme kolaře. Tak se stalo a začali jsme je předjíždět. Někde v osmém kole jsem si díky tomu udělal náskok přes jednu vteřinu, který si myslím, že bych udržel do konce. Bohužel poté jsem ve městě u Jabloňáku ucítil, jako by mi klouzla spojka. Zároveň jsem dojel kolaře, takže jsem musel ubrat plyn a všiml si, že na spojce nemám žádnou vůli, která ale před startem byla. Pravou rukou jsem začal povolovat lanko, což se mi povedlo nadoraz a pokračoval jsem dál k vodojemu. Od vodojemu už jsem nemohl pořádně vyjet a Mára mě v tu chvíli předjel. S tou klouzající spojkou jsem jel, co to šlo, ale už mě všichni předjížděli a věděl jsem, že je po závodě. Setrvačností jsem dojel na Dachovy a tím pro mě závod skončil. Bylo to poprvé, co jsem v Hořicích nedokončil závod. Je to pro mě obrovské zklamání, protože si jsem jistý, že bych náskok i vzhledem ke kolařům udržel a vyhrál. Bohužel je to technika, a tak se stalo. Je to moje největší zklamání, byl to pěkný závod a dopadl takhle. Do depa mě přivezl jeden belgický závodník a musel jsem to všechno vstřebat.“
„Se Supermonem jsem si chtěl spravit chuť a ve tři jsme odstartovali do závodu. Start se mi podařil a jel jsem na prvním místě. Snažil jsem se jet naplno, ale zklamání v Supersprotech mě dost ovlivňovalo v mém výkonu. Nemohl jsem se dostat do tempa, ale i tak jsem si hlídal náskok kolem čtyř vteřin. Poté už jsme zase potkali kolaře, protože jsme byli spojené dvě třídy a jelo tam dost pomalých jezdců. Nechtěl jsem riskovat nějaké nebezpečné předjetí a dojet do cíle, ale náskok se tím zmenšil a měl jsem obavy, aby mě ještě někdo nepředjel. Nějaká dvě kola před cílem jsem se kousl a zajel čas 2:25,5 což byl skvělý čas na hranici traťového rekordu a dojel jsem si pro první místo. Z toho jsem měl samozřejmě radost.“
„Víkend musíme hodnotit pozitivně, protože se podařilo zajet nejrychlejší kola v trénincích a závodech. Ukázali jsme, že rychlost máme a že ani nedělám jezdecké chyby. Jen je zklamáním výsledek závodu v Supersportech. Bohužel se na nás teď lepí technické problémy. Dříve jsme je měli také, ale většinou jsme si to vybrali v trénincích a v závodě vše fungovalo. Teď to máme bohužel naopak. Věřím, že se vymaníme z tohoto začarovaného kruhu a štěstí se otočí na naši stranu a zajedeme dobré výsledky. Teď to byla spousta závodů za sebou a čeká nás delší pauza. Další hlavní závod budou závody IRRC v Imatře. Mezi tím vyrazím někam testovat a uvidí se, zda se zúčastním nějakých dalších závodů u nás nebo na Slovensku. To záleží na situaci a možnostech. Závěrem musím poděkovat sponzorům, bez kterých by to nešlo a mechanikům, kteří odvádí skvělou práci.“
