Sezóna ledové ploché dráhy skončila nezvykle už v jarních dnech letošního roku. Stejně jako v minulých dvou letech, se na našich rybnících nedalo z povětrnostních důvodů závodit, prostě bylo teplo a nezamrzlo. V Česku proto zůstane zatím posledním pořadatelem klub z Holic z února 2019. Už dva roky se nezávodí v Německu a ještě delší pauz než my mají v Rakousku. Ve střední Evropě se díky snaze společnosti „Speedwayevents“ podařilo uspořádat dva závody mistrovství Evropy.
Závodí se na severu Finska a Švédska a samozřejmě i v Rusku. Zde také začalo v Togliatti letošní finále mistrovství světa a vrcholilo právě o prvním dubnovém víkendu v holandském Heerenveenu. Do historie tohoto šampionátu vstoupila ruská agrese a z ní plynoucí rozhodnutí o vyřazení jezdců země, která této disciplíně od roku 1966 kdy se jel první ročník, až na sedm případů absolutně vládne. Je skvělé, že ve dvou případech byly pokořiteli těch neporazitelných Češi Antonín Šáb a Milan Špinka.
Jenže to je historie, od roku 2003 byli mistři pouze Rusové, poslední jejich přemožitelem byl tehdy čtyřiapadesátiletý Švéd Per Olof Serenius. Diskvalifikace Rusů po první polovině z Togliatti znamenal jediné, že objev sezóny Nikita Bogdanov, vítěz dvou úvodních závodů, na své krajany nenaváže. Největší šance se dávali Johannu Webrovi. Němec vstupoval do druhé části šampionátu s jedenácti bodovým náskokem na své nejbližší aktivní soupeře. V sobotní části přes jeden pád nakonec obsadil druhé místo a měl před Švédem Haarahiltunenem stále náskok devíti bodů. Prakticky mu stačilo v neděli dojet na pátém místě a byl historicky prvním Němcem, který vybojoval titul mistra světa. Weber však tíhu okamžiku nezvládl, opět jednou upadl a jednou nestihl časový limit pro start do jízdy. Tato ztráta ho poslala na osmé místo a mohl jenom doufat, že dvaatřicetiletý Švéd závod nevyhraje nebo neskončí druhý. Martin Haarahiltunen však šanci nepustil. Vyhrál stejně jako v sobotu a stal se sedmým mistrem světa mimo Rusko.
Skvěle si vedl náš Lukáš Hutla. Bojoval, v sobotu mu jenom o bod uniklo finále, v neděli si jej již vybojoval a dokonce v něm vybojoval třetí příčku. Škoda sobotního výsledku, ten jej zřejmě stál bronzovou medaili. Dokázal se však probojovat na skvělé čtvrté místo a stal se „bramborovým“ králem sezóny. Stejně tedy jako v mistrovství Evropy. Po mnoha letech stál na stupních vítězů závodu mistrovství světa český jezdec. Posledním takto úspěšným závodníkem byl Antonín Klatovský junior, který to dokázal v letech 2001 a 2002 třikrát. V celkové klasifikaci pak se jedná o nejlepší české umístění od roku 1992, kdy stříbro vybojoval otec jezdce, o kterém jsme mluvili v předchozí části Antonín Klatovský senior.
Jak už bylo v úvodu napsáno, letošní ročník byl abnormální, přesto Bogdanov díky vítězství v úvodních dvou závodech vybojoval bronz. Neúčast Rusů poslala do šampionátu další dva české jezdce. Jiřího Wildta a Andreje Diviše. Druhý jmenovaný dokonce obsadil v neděli šesté místo, celkově pak osmnácté, Wildt celkově pětadvacáté. Na zemi kde není jediný umělý ovál, tři roky nezamrzlo a jezdci jsou absolutními amatéry skvělá vizitka těchto nadšenců.
