Dějištěm třetího závodu BRUDRA Virtual Drift Challenge v AČR byl Kalifornský městský okruh Long Beach, který je mezi fanoušky a diváky amerického Formula drift velice oblíbený. Zajímavý je zejména kvůli rozložení vnějších zón, ty jsou zde umístěny opravdu jen několik centimetrů od zdi. Pokud si jezdci chtějí připsat plný počet bodů za zónu, jsou nuceni přiblížit své nárazníky těsně na zeď. Velmi technická a náročná je zde závěrečná pasáž s vnitřním clipping pointem. Před ním je nutné velkým úhlem hodně zpomalit, a hlavně v battlech zde mohou nastat problémy.
Do kvalifikace nastupovalo celkově 30 závodníků. Pro postup do vyřazovacího systému tedy stačilo zajet i minimum bodů. Mezi pravidelnými účastníky šampionátu se objevilo několik nových jmen. Mimo jiné jsme ve startovní listině mohli zahlédnout Jiřího Černého. Tento jezdec se v minulých sezónách zúčastnil mnoha závodů Czech Drift Series, převážně v Gymkhaně. Pro virtuální šampionát si postavil věrnou kopii tehdejší závodní E30 z továren BMW. Svým 17. místem v kvalifikaci ukázal, že zkušenost z reálného driftu lze zúročit i v tom virtuálním.
Několik jezdců skrz první úroveň pavouka proplula napřímo, a tak nás v TOP32 tak čekalo jen několik soubojů. První jezdci ukázali, že tandemové jízdy na této trati nebudou jednoduché. Podobně jako v kvalifikaci rozhodovaly hlavně chyby, které vznikaly v první zóně po nástřelu a pak v samotném závěru. V poslední decelerační zóně bylo opravdu kritické provedení přehozu, pokud se nepovedl, docházelo ke kolizím. Důležitý byl postup pro Matěje Janštu. Ten v dnešním závodě potřeboval body, aby v celkovém pořadí mohl ohrozit vedoucího Mustafu Amine.
Postupem času se úroveň tandemových jízd zvyšovala. V TOP16 jsme mohli vidět několik soubojů na ostří nože. Poklonu by rozhodně zasloužil tandem třináctého kvalifikovaného Jana Fidricha. Ten nastupoval proti čtvrtému Marcovi O’Rourke. V první rozjížďce díky lepšímu umístění v kvalifikaci vedl battle Marc. Jeho kvalifikační stopa byla téměř bezchybná a dobře čitelná. Honzovi se podařilo ve střední části trati pěkně přiblížit k boku Marcova Nissanu S14. V závěru Jan dobře zareagoval na větší zpomalení svého leadera a využil daný moment k vyvinutí tlaku. V opačném gardu musela být nervozita na straně Jana velká, ale bojoval statečně. První část trati byla při porovnání lead jízd dosti podobná. Závěr už se bohužel Honzovi úplně nepovedl, zbrzdil svůj Bavorák přespříliš a nebylo možné jej stínovat. Postup nakonec patřil irskému borci. Nicméně papírově velice odlišná dvojice předvedla opravdu ukázkový souboj.
Čtvrtfinále nakonec přesně kopírovalo pořadí po kvalifikaci. Dostala se sem celá první osmička. Ta byla tak silná, že rozdíl mezi nejlepším a “nejhorším” byl pouhých 11 bodů. Dalo se tedy očekávat, že rozhodovat zde bude převážně chase jízda. Celkově, podle mého názoru, muselo být v některých případech dost těžké, nacházet se v kůži poroty a rozhodnout. Jeden z nejvíce vyrovnaných soubojů se odehrál mezi Yasirem Saadem a Matějem Janštou. Matěj rozhodně věděl, že proti Yasirovi to nebude lehké. Už jen téměř 200 koní rozdíl ve výkonu hrál v neprospěch Janšty. Proto si při své roli pronásledovatele malinko poskočil na oranžovou, aby se udržel těsně za Yasirem. To se mu na výbornou dařilo po celou rozjížďku. Yasirovu vedoucí jízdu není třeba moc komentovat, poněvadž celý závod předváděl, že mu tato role rozhodně nedělá žádný problém. V obráceném gardu Matěj předvedl, že není na špičce průběžného hodnocení šampionátu náhodou. Jeho vedení battlu bylo opravdu srovnatelné s tím, co předvedl Yasir. Ten však očividně neměl potíže ani se stínováním. V každé zóně a na každém přehozu byl v těsném závěsu za Matějem. Rozhodčí nakonec díky vyrovnanosti zvolili opakování. To bylo snad ještě vyváženější a nedokážu odhadnout, co rozhodovalo. Výsledkem však byl postup Yasira.
Před semifinále bylo jasné, že do finále se tentokrát bohužel nedostane žádný z českých jezců. Šlo jen o to rozhodnout, kdo bude bojovat o první a kdo o třetí místo. Marc O’Rourke v tandemu proti Karolovi Hildebrandovi svou snahu přehnal a velký počet slabších kontaktů, které Karolovi uštědřil, nakonec rozhodly v jeho neprospěch. Druhá semifinálová bitva byla o poznání vyrovnanější. O tom svědčilo dvakrát použité hodnocení “OMT”, tedy opakování souboje. Jednalo se o tři vyrovnané battly. Jak později komentoval rozhodčí David Kalaš, rozhodovaly jemné rozdíly. Šťastnější nakonec byl Yasir Saad a Nikolas Cibulka se dostal do souboje o třetí pozici.
Malé finále muselo být pro Nikolase Cibulku hodně složité. Před tím, než do něj nastoupil, musel v semifinále svést tři velmi náročné souboje. Vyčerpání, dle mého názoru, sehrálo roli při jeho lead jízdě. Při nájezdu do druhé zóny vyslal svůj vůz až příliš blízko ke zdi, kontakt ho rozhodil a souboj o třetí místo byl rozhodnut. Marc O’Rourke obě své jízdy kontroloval a bronz nakonec připadl právě jemu. Finálový souboj sehrál první a druhý z kvalifikace. Nejprve udával tempo Karol Hildebrand. Yasir Saad v těsném závěsu kopíroval, co před ním Karol dělal. Malá chybička slovenského borce hrála trochu do karet Yasirovi. Ovšem velice agresivně a dobře technicky zvládnuté stínování v podání Karola jeho předchozí chybu smazalo a výsledkem bylo opět opakování. V opakování už se nedalo vedoucí pozici Karola téměř nic vytknout. Jeho jízda byla čitelná a dal Yasirovi dobrou šanci k vytvoření tlaku. Ve druhé polovině jsme sledovali obdobnou lead jízdu. Jen tlak, který vyvíjel Karol, byl ještě o chlup lepší než předtím u Yasira. Pomyslné zlato tak zaslouženě putovalo na Slovensko k rukám Karola Hildebranda. Druhá pozice připadla Yasirovi Saadovi.