Medailové vystoupení Petra Kačírka v barvách týmu Duck Kicker Racing na předvánočním Setkání mistrů v Sosnové završilo letošní prazvláštní sezónu, ve které bylo možné skoro všechno. V létě se dokonce i zapřisáhlý pilot Václav Kopáček posadil na sedadlo spolujezdce a úspěšně na dvou soutěžích odnavigoval právě Kačírka od startu až do cíle. Dobře si letos vedly s dalšími týmovými vozy i posádky Davida Tomka a Martina Kučery.
Ač se tomu teď nechce už ani věřit, rok 2020 začal zcela nevinně a pro jezdce týmu Duck Kicker Racing navíc velmi úspěšně – Václav Kopáček s Barborou Rendlovou a pak i Petr Kačírek s Petrou Řihákovou si podmanili úvodní dvě soutěže národního soutěžního šampionátu Spojených arabských emirátů. Už tamní třetí podnik byl ale zrušen a našinci se vrátili domů, ani u nás ale letošnímu závodění pšenka příliš nekvetla. Přesto se ale rychlá kola točila a jak se jim to dařilo v týmu Duck Kicker Racing, o tom si třeba nechte právě vyprávět. A protože se toho v sezoně 2020 vlastně odehrálo docela dost, nebude to povídání úplně krátké, je spíše na dlouhé zimní večery. Začněme s ním od konce.
Po dlouhatánské dvouměsíční pauze přece jen ještě před Vánoci motory závodních strojů zavrčely a přestože si je na vlastní smysly vychutnali jen členové závodních týmů a několik novinářů, i letošní Setkání mistrů se vydařilo. Vydařilo se i týmu Duck Kicker Racing, který na severu Čech mohl dokonce oslavit velmi cenný ´medailový´úspěch. Do Sosnové se hodně těšil zejména šéf týmu Petr Kačírek, jemuž se na autodromu v minulých letech dařilo a odvezl si odtud postupně pátou a čtvrtou příčku. „Samozřejmě jsem doufal, že by to konečně mohlo vyjít i na stupně vítězů, nicméně letos bylo vše trochu složitější,“ popisuje úspěšný jezdec: „Nemyslím jen hygienická opatření, ale posun termínu závodu nám přidělal starosti také s technikou. Škoda Fabia R5, se kterou závodíme v Emirátech, musela už tři dny před Setkáním mistrů do kontejneru a domů na Arabský poloostrov tak, aby stihla účast v tamním šampionátu. Proto jsem se dohodl na půjčení vozu s Jardou Vančíkem a těšil se na porovnání jeho auta s mou obvyklou technikou. Jeho tým je na vysoké úrovni a věřil jsem, že auto bude velmi dobře připraveno. Nemýlil jsem se. Stříbrná Fabia mi od první chvíle dobře padla do ruky a cítil jsem se v ní velmi dobře.
Už výsledky pátečního tréninku mi udělaly radost, byl mi naměřen třetí nejrychlejší čas o pouhé dvě desetiny vteřiny zpět za největšími favority Pechem a Semerádem. Další soupeři už měli za námi poměrně velký odstup a navíc jsem byl velmi spokojen i s volbou pneumatik. Obutí Pirelli RA7+ bylo pro dané podmínky to pravé, neboť naprosto přesně vede stopu, nikam ´neutíká´, pilota ´nestraší´ a má i perfektní grip.
Při sobotním závodě mne potěšilo i počasí – bylo stabilní, takže podmínky byly pro všechny stejné, žádná gumařská loterie, na kterou by se dalo vymlouvat. Při kvalifikaci se sčítaly výsledky ze dvou jízd a já v první jízdě obsadil opět třetí příčku za Pechem a Semerádem. Zamrzel mne sice nárůst mé časové ztráty oproti pátku, na druhou stranu – oba jsou letošní vítězové mistrovských seriálů a k tomu jeden má techniku WRC a druhý je v Sosnové de facto doma. Smířil jsem se tedy s tím, že na ně asi stačit nebudu a pokusím se bojovat aspoň o bronz, kde se jako největší soupeř jevil letošní mistr Slovenska v rally, ostřílený Polák Grzyb. V průběhu závodu navíc vytanul i silný soupeř přímo v našem vlastním týmu, když si velmi rychle dokázal na Fabii zvykat i její majitel Jarda Vančík. Dosud s vozem jen testoval a má jej víceméně pro radost, přesto ukázal, že stále zůstává velkým závodníkem. Postupně zrychloval a ve druhé kvalifikační jízdě porazil mne i Grzyba a jen díky svému zaváhání na startu první jízdy zůstal taktak až za branami finálové čtveřice. Mně se zase moc nepovedla druhá jízda, do které jsem nastoupil se starší sadou pneumatik, což se mi málem nevyplatilo.
Nakonec jsem však do tzv. malého finále proklouzl a postavil se na start opět proti Grzybovi. Docela jsem si věřil, ale jelo se na trati dvojnásobné délky oproti rozjížďkám a přihodit se proto mohlo cokoliv. Závodilo se doslova o tisíciny sekundy, a tak mohla rozhodnout i malá chybička, díky čemuž jsem byl trochu nervózní. Přece jen vézt si domů opět bramborovou medaili jsem fakt nechtěl… Rozhodujícím faktorem nakonec bylo asi to, že jsem zainvestoval a na přední nápravu pořídil nové pneumatiky. Podařilo se mi i skvěle odstartovat a opravdu jsem se snažil maximálně soustředit a držet svou čistou okruhovou stopu bez rizika. Už v polovině jsem koutkem oka postřehl, že mám na soupeře maličký náskok a nakonec to o sedm desetinek vteřiny vyšlo i v cíli, z čehož jsem měl opravdu velikou radost. Zpětně jsem pak jízdu viděl na videu a bylo zjevné, že polský soupeř mi nedával nic zadarmo a opravdu ´do toho šel´ jízdou na hraně, o to víc mne jeho skalp těší. Za půjčení vozu i za příjemné týmové zázemí pro Setkání mistrů bych rád poděkoval Jardovi Vančíkovi, poděkování za skvělé obutí patří i značce Pirelli a v neposlední řadě našim partnerům, kteří naší účast podpořili a na našem malém úspěchu se podíleli,“ uzavírá spokojený Kačírek.
V barvách týmu Duck Kicker Racing se objevil také Václav Kopáček, pro nějž to byla na české půdě za závodním volantem letošní premiéra i derniéra zároveň: „Také já si musel pro Setkání mistrů půjčit auto a volba padla na Subaru Impreza WRX STI, které si letos pořídil náš příbramský kamarád Martin Lošťák. Dohodli jsme se velmi rychle, de facto jediným telefonátem a za tento velmi ochotný přístup jsme mu moc vděčni. V pátek jsme měli k dispozici čtyři jízdy, při kterých jsme zejména povozili přátele a týmové partnery. Při nich jsme bohužel zjistili, že auto ještě není v ideální kondici, pořádně nás totiž potrápily diferenciály. Zejména ten mezinápravový nefungoval a my dokonce v pátek večer zvažovali, zda se kvůli tomu nepustíme do důkladné rozebírky auta. Nakonec ale padlo rozhodnutí sobotní závod odjet při aktuálním stavu techniky. Samozřejmě na výsledcích byly potíže s diferenciálem poznat, nechtěli jsme auto příliš trápit, a tak jsem vedle sebe posadil i spolujezdkyni ´Barbuchu´ a společně jsme hlavně zavzpomínali na naši spolupráci ve voze, s jakým jsme vybojovali spoustu krásných výsledků. Tentokrát jsem na výsledek moc pyšný být nemohl, přesto jsme alespoň byli nejrychlejším produkčním vozem a v celkovém pořadí nám patřila dvanáctá příčka mezi 37 účastníky. Moc jsme ale fandili Petru Kačírkovi a blahopřejeme mu ke skvělému výsledku.
Za sebe jsem moc rád, že jsem si mohl alespoň jedinkrát na české půdě v letošní sezóně vyzkoušet závodní volant. Pořadatelům ze Sosnové patří veliký dík za dobře uspořádanou akci, neměli to při nutnosti různých ochranných opatření a omezení vůbec jednoduché. Taktéž jsme ocenili, že se podařilo zajistit streamový přenos pro diváky, ti na tribunách nám samozřejmě moc chyběli a nemůžeme se dočkat, až se s nimi zase budeme moci shledat. Při současném stavu věcí ale pro ně všichni udělali maximum a o to víc mne mrzí některé reakce některých jedinců, kteří práci mnoha lidí shazovali třeba kvůli technickým potížím dopolední části přenosu. My si naopak velice považujeme všech, kteří se snažili alespoň nějakým způsobem připomenout onu krásnou atmosféru závodních tratí, která nám teď tolik chybí,“ dodává Kopáček.
Ač se tomu teď nechce už ani věřit, podivná sezóna 2020 s sebou přinesla v České republice také víc jak tři měsíce prohánění barevných aut i po klasických rychlostních zkouškách. Mnohá dramata na nich sváděly také posádky týmu Duck Kicker Racing. V jeho barvách se předvedla i velice zajímavá dvojice – do jednoho auta se na začátku podzimu hned při dvou příležitostech sesedli oba piloti, kteří se představili v Sosnové. Ale po pořádku.
Když se po jarní karanténě konečně roztočila domácí rychlá kola, rallysport začal svou sezónu podobně jako jí později i skončil – tedy na autodromu v Sosnové. I v tomto klání se ukázalo, že Petrovi Kačírkovi severočeský autodrom svědčí – v těžké konkurenci obsadil (společně s navigátorkou Petrou Řihákovou) skvělou čtvrtou příčku. Nedlouho poté se v areálu u České Lípy závodilo opět, právě tam se totiž odehrál úvod slavné Rally Bohemia. Při ní se vedle Kačírka posadila pro změnu Barbora Rendlová, jejich společné úsilí však přerušila v polovině první etapy rally závada na plynovém pedálu. Soutěž nicméně dvojice dokončila alespoň v rámci superrally. Lépe se Kačírkovi vedlo při následující sprintrally na Valašsku, kde na místě navigátora nastala další změna. Na horké sedadlo se v polovině léta po delší pauze vrátil zkušený Petr Picka a pánskému duu se dařilo zejména na polygonu Tatra, kde jim patřily časy v první osmičce absolutního pořadí.
Koncem září zamířil Petr Kačírek s týmem Duck Kicker Racing do Horažďovic na Invelt Rally Pačejov, která se jela jako závěrečný podnik mistrovství republiky, poté zavítal do Šternberka na Futures Contproduct Rally Morava, uzavírající šampionát sprintrally a vlastně i celou domácí mistrovskou sezónu. A právě na obou těchto soutěžích se do vozu Škoda Fabia R5 vedle Kačírka usadil Václav Kopáček. Jak se to stalo?
„Účast na Pačejově se časově nehodila Petrovi ani Barboře, a tak jsem se dobrovolně nominoval já,“ směje se populární ´Wenda´, na kterém je dodnes poznat, jak velký zážitek to pro něj byl: „Petr tuhle mou nominaci odvážně přijal, ani jeden z nás v tu chvíli ale přesně netušil, do čeho jde. Mně už po krátkém testu vstávaly vlasy na hlavě, nedařilo se mi zorientovat se v jeho rozpisu a bylo nám oběma jasné, že nás čeká hodně společné práce. Měl jsem ale nepopsatelnou radost z toho, jakou měl Petr chuť do práce na úpravách rozpisu a pak i z pocitu, že ho naše společná práce naplňuje a baví. Jen škoda, že mu potom ten náš (společnými silami vylepšený) rozpis nečetl opravdový spolujezdec. Kolikrát já se ztratil nebo zabloudil, škoda mluvit. Počítání časů mi taky moc nešlo, jednou jsem i itinerář zapomněl na střeše auta.“
Zatímco Kopáček byl vůči svému vystoupení velmi sebekritický, Kačírek si jej nemohl vynachválit: „Václav je velmi rychlý pilot, a podle toho jsme psali i rozpis. Četl jej tak, jak by si to sám přál, a také s patřičnou hlasovou intonací. Bylo to pro mne něco zcela nového, ale vyhovovalo mi to. A to že není duší spolujezdec, ale pilot? Nedalo se to přehlédnout, ale nevadilo mi ani to. Pravdou je, že se Venda víc než do ´not´ díval na moje počínání za volantem R–pětky. Sledoval mou jízdu, jaké mám zařazené rychlosti, pozoroval kdy brzdím nebo jakou volím stopu. No a při tom všem ještě stíhal mít přehled o tom, co se děje venku. Občas to komentoval a naopak já zase někdy vstupoval do jeho čtení rozpisu. Naše komunikace v kabině soutěžního speciálu tak byla asi hodně netradiční, ale měl jsem z toho dobrý pocit. Aby na sedadle spolujezdce tolik netrpěl a nebál se, že jej neposlouchám a zatočím jinam, vždycky jsem na jeho ´levá 9´ pro jistotu odpověděl ´ano, vím´“, směje se s odstupem času Petr Kačírek. Pačejov byl letos soutěží dvoudenní a v každé etapě měl i jiné počasí a také povrchy. A tak zatímco první den bylo na suchých cestách prostor pro další vylepšování spolupráce ve voze, ve druhé mokré a blátivé etapě už se nově sestavené duo soustředilo zejména na dojetí do cíle. To se podařilo a byla z toho solidní osmnáctá příčka. Ve stejné sestavě se pak dvojice objevila i na startu následné jednodenní soutěže ve Šternberku, která už se jela ve stínu návratu hygienických opatření a bez diváků. Přesto měla svou velkou sportovní hodnotu a pro Kačírka s Kopáčkem znamenala další pokrok kupředu ve vzájemné spolupráci. V cíli z toho byla jedenáctá příčka a velká týmová spokojenost. „Trať byla skvělá. Silničky úzké, technické i rychlé. Celá soutěž byla krásná a určitě jedna z nejhezčích, co jsem za těch jedenáct let v rallye absolvoval. A výsledek? Ve druhé polovině soutěže jsme se snažili zrychlovat, na posun do první desítky to ale bohužel nestačilo. Kdyby se to podařilo, byla by to třešnička na dortu, ale i tak jsme se s Vendou shodli na tom, že jsme se vydali správnou cestou. Zvládli jsme soutěž bez jediné výraznější krizové situace na trati. Všechno fungovalo a našemu novému rozpisu teď stoprocentně věřím,“ popisoval v cíli moravské soutěže své zážitky Petr Kačírek.
S vozem Škoda Fabia R5 stáli v letošním roce v barvách týmu Duck Racing pravidelně na startu českých soutěží také David Tomek se spolujezdcem Markem Zemanem. Sezónu zahájili na své domácí Rally Bohemia, která jim ale štěstí nepřinesla. Po rozpačitém úvodu odstoupili z první etapy s ulomeným kolem, následně si ale spravili chuť cennou sedmou příčkou z jednodenní příbramské soutěže. Toto umístění nakonec pro ně bylo v sezóně vůbec nejlepším, do první desítky se ale vešli ještě několikrát. Úplně spokojen pilot přesto nebyl: „V mistrovství republiky jsem určitě čekal lepší výsledky, ale tak to někdy chodí. Šampionát je našlapaný výbornými posádkami a člověk potřebuje i kousek štěstí. Připravoval jsem se dobře. Testovali jsme s Romanem Krestou před každou soutěží, abych měl co nejlépe nastavené auto. Do první desítky jsme se ale vešli jen ve Valašském Meziříčí, naopak na podzimním Pačejově nám to neklaplo. Už na RZ 2 jsme měli krátce před cílem defekt a já do těžké levé zatáčky začal brzdit pozdě. Auto správně nezatočilo, my trefili násep s kameny a bylo po nadějích. Lépe se nám dařilo v šampionátu sprintrally. Po dobrém výsledku z Příbrami a Valašského Meziříčí jsme pak skončili devátí ve Vyškově a sezónu uzavřeli ve Šternberku. Tamní rychlostní zkoušky se mi moc líbily, bohužel jsme ale v úvodu použili tři roky staré pneumatiky, které strašně klouzaly. Do druhé části jsem nasadil nové obutí a náhle seděl v úplně jiném autě. Na třech závěrečných erzetách jsem vždy zajel devátý čas, víc v mých silách už ale nebylo. Škoda úvodu soutěže, protože auto bylo opět připravené výborně,“ popisoval Tomek, kterému v konečném hodnocení sezóny 2020 tzv. Poháru 2+ (vypsaného v rámci jednodenních soutěží pro vozy 4WD) patří nakonec cenná sedmá příčka.
Ve Šternberku startovali v barvách týmu Duck Racing i Martin Kučera s Dominikem Slováčkem s vozem BMW 318 iS. Po dvou letošních odstoupeních kvůli technickým problémům tentokrát smůlu prolomili a konečně se prosadili. V napínavém finiši za sebou nechali i zkušeného Petra Zedníka s Fordem Fiesta kit car a získali prvenství ve třídě. Kučera byl právem spokojen: „Jsem rád, že jsme dojeli do cíle a navíc vyhráli svoji třídu 18. Závěr byl opravdu dramatický a přiznávám, že nám přálo štěstí. Pomohla nám jezdecká chyba Pavla Malaníka, který se Škodou Favorit 136 L dlouho vedl, v samém závěru ale poškodil zavěšení kola. Se Zedníkem jsme po celou soutěž bojovali o vteřinky, ale zejména dobrý výkon na předposlední erzetě nám pomohl k vítězství. Nakonec nás o prvenství nepřipravila ani chybka v samém závěru, v cíli jsme měli k dobru pořád ještě necelé tři vteřiny. Přesto naše vystoupení mohlo být ještě lepší, v úvodu nás zpomalil utržený držák zadní nápravy, který nás donutil hodně zvolnit. Po jeho opravě jsme ale mohli zrychlit a připsat si i cenné prvenství,“ konstatoval Martin Kučera.
Pokud jste dočetli náš letošní příběh až sem, děkujeme za trpělivost a za přízeň a vězte, že se moc těšíme i na osobní setkání v servisních zónách i u tratí soutěží příští sezóny. Věříme totiž, že se situace postupně normalizuje a my všichni si společně budeme moci opět soutěží užívat zcela naplno. Jménem týmů Duck Racing i Kicker Racing Vám všem přejeme co nejpříjemnější závěr letošního složitého roku a zejména šťastný a příznivý celý rok 2021!
