V F4 CEZ se hraje o setiny sekundy
V pořadí třetí ročník šampionátu F4 Central European Zone odstartoval na Red Bull Ringu, kde se sešlo přes 20 závodníků a dominantní výkony Barta Harrisona v úvodních dvou sprintech vystřídala správná sázka na pneumatiky v podání Lucy Viisoreanua.
Už v loňské sezóně se na Red Bull Ringu sešly více než dvě desítky monopostů formule 4 a letošní ročník nebyl výjimkou. Jenzer Motorsport dokonce přivezl sedm formulí a modročerné barvy tohoto švýcarského týmu ovládaly většinu pozic v první desítce. Zejména Brit Bart Harrison a Argentinec Gino Trappa udávali tempo po celý víkend. V kvalifikaci obsadili v tomto pořadí první dvě místa a na stejných pozicích dojeli v prvním i druhém závodě. To ovšem neznamená, že by neměli konkurenci. Právě naopak, jejich týmoví kolegové z Jenzer Motorsport, dále Luca Viisoreanu z Real Racing nebo Chase Fernandez z AS Motorsport byli vždy nablízku. Ovšem jejich vzájemné souboje na trati otevíraly Harrisonovi pohodlnou cestu k vítězství s komfortním náskokem. Za Harrisonem a Trappem skončili v prvních dvou závodech nejprve Fernandez a poté David Walther z Maffi Racing.
Jestli snad někomu připadala situace na čele poněkud fádní, ve finálovém třetím závodě si přišel na své. Hlavním tématem se stal déšť, který se nad Red Bull Ringem spustil asi hodinu před startem, a když se formule 4 postavily na rošt, trať byla lehce mokrá. Začalo rychlé rozhodování. Suché, nebo mokré pneumatiky? Hektické přezouvání pár minut před startem naznačilo, že se všichni rozhodli pro pneumatiky do deště, ačkoliv další déšť už nehrozil. Jediný, kdo zariskoval a nechal si slicky, byl právě z pole position startující Viisoreanu. Z důvodu bezpečnosti se startovalo za safety carem a že se Viisoreanu okamžitě po zelených vlajkách propadl na čtvrté místo, ho patrně příliš nepřekvapilo. Věděl, že jeho moment přijde velmi brzy. Trať rychle osychala a jakmile dostatečně zahřál své gumy, vystřelil po další žluté fázi směle dopředu. Nikdo mu nedokázal konkurovat a rumunský závodník vyhrál s náskokem osmi sekund před Trappem. Za ním si ale jezdci připravili nádherný fotofiniš. O tom, jak těsné to bylo, stačí zmínit jednotlivé rozdíly. Třetí Harrison proťal cílovou čáru s náskokem pouhých 0,033 sekundy před Maxem Karhanem. Naopak Karhan za sebou (lépe řečeno vedle sebe) nechal Javiera Herreru s rozdílem 0,010 sekundy. A o 0,023 sekundy za Herrerou projel Hady Mimassi.
Přesně takhle, vyjádřeno čísly, probíhal těsný souboj o třetí až šesté místo ve třetím závodě F4 CEZ na 4318 metrů dlouhém Red Bull Ringu. Úvodní podnik tak mohl nastínit favorizované jezdce, ale místo toho ukázal, že šanci na prvenství má mnoho z nich. Při takto vyrovnaném poli je klíčové najít ideální nastavení, být maximálně připravený a spoléhat na silný tým.
První vítězové sezony: Adam Kout & Giacomo Ghermandi
Novou sezónu TCR Eastern Europe otevřel závodní víkend na Red Bull Ringu, kde se diváci dočkali vítězství favorizovaného Adama Kouta z týmu Hyundai Janík Motorsport i prvního triumfu Giacoma Ghermandiho z týmu MM Motorsport.
Po několikaměsíční přestávce se opět rozezněly zvuky motorů cestovních vozů TCR. Zahajovacím podnikem nové sezóny se tentokrát stal oblíbený a rychlý okruh Red Bull Ring, na němž se v sobotu bojovalo o nejlepší umístění v kvalifikaci a vítězství v prvním závodě. A právě sobota patřila Koutovi s Hyundai Elantra N TCR, který nejprve ovládl kvalifikaci a získal pole position s náskokem více než půl sekundy před Ghermandim s Hondou Civic FL5 TCR.
Kout předvedl ukázkový start a udržel vedení. Když si po několika dalších zatáčkách vybudoval náskok na Ghermandiho, bylo více méně jasné, že jako favorit na vítězství své místo udrží – pokud se nestane nějaká mimořádná událost. Kout však jezdil ukázkově, své auto vodil po trati s naprostou důvěrou a pozvolna si budoval náskok, který ho dovedl k šachovnicovému praporku s náskokem bezmála pěti sekund před Ghermandim. Jenže italský závodník měl černý puntík u komisařů za výměnu pneumatik na startovním roštu po uplynutí časového limitu a v cíli na něj čekala třicetisekundová penalizace. Za ním jedoucí týmová dvojice z Aditis Racing – Bartosz Groszek a Martin Kadlečík o jeho penalizaci věděla, a než aby se pokoušeli Ghermandiho předjet a vlastně by tím nic nezískali, dojeli se svými Audi RS3 LMS TCR do cíle až za ním. Úvodní závod tak patřil především značkám Hyundai a Audi, které obsadily prvních šest míst v cíli. Na čtvrtém místě skončil Koutův týmový kolega Jiří Zbožínek s Hyundai Elantra N TCR, stejný vůz dovedl do TOP 5 Žarko Knego z Chorvatska a na šestém místě dojel s Audi RS3 LMS TCR Ivars Vallers.
Jak už ale bývá v TCR zvykem, druhý závod nabízí ještě více napínavých momentů. Na startu se totiž řadí jezdci v reverzním pořadí na základě losu a Koutem vylosované číslo osm znamenalo, že ho čeká start z osmého místa a na pole position se postaví Viktor Andersson ze Švédska s vozem Lynk & Co. Po jeho boku startoval Ghermandi a tentokrát neponechal nic náhodě. Skvěle odstartoval, ještě v prvním kole převzal vedení a ujížděl vstříc prvnímu vítězství. Ačkoliv ho zhruba v polovině závodu dohnal Martin Kadlečík, jeho jediný pokus o předjetí skončil nezdarem, a místo toho se na stříbrnou příčku posunul Kout. Ghermandi už byl ale příliš vpředu a dosáhl na své premiérové vítězství v TCR Eastern Europe, kde působí od roku 2021. Mnohokrát byl blízko, ale nikdy mu to z nejrůznějších důvodů nevyšlo. Na prahu nové sezóny si však mohl odškrtnout důležitý milník své kariéry. A co bude ve zbývajících závodech? Nepochybně bude chtít svou sbírku rozšířit…
Clio Cup a souboje dveře na dveře
Velmi rychlý okruh a vyrovnané startovní pole – to byla kombinace prvního závodu Clio Cupu nové sezóny, která zprostředkovala spektakulární podívanou. Dveře na dveře se závodilo od startu do cíle.
Red Bull Ring už v minulosti ukázal, že dokáže nabídnout atraktivní závodění. Ani vstup do letošní sezóny Clio Cupu nebyl výjimkou, naopak souboje ještě vygradoval. Ačkoliv favorizovaný Tomáš Pekař z Carpek Racing získal v sobotním kvalifikačním klání pole position s náskokem více než tří desetin před polským nováčkem Oskarem Marszalkowskim z týmu Janík Motorsport, v obou nedělních závodech svým pronásledovatelům neunikl.
Polák Bartolomiej Mirecki se v prvním závodě protlačil hned za Pekaře a hledal prostor k předjetí. Ten si vydobyl ve třetím kole v šesté zatáčce, ale tím souboj zdaleka nekončil. Právě naopak, teprve teď nastalo to fantastické závodnické divadlo. Mirecki s Pekařem začali bojovat plech na plech, dveře na dveře. Nebyl moment, kdy by se ti dva neotírali o sebe. Jejich bitva byla nesmírně tvrdá, ale v zásadě férová. Oba jsou zkušení závodníci a ani jeden z nich nechtěl toho druhého poslat do kačírku – byť k tomu mnohokrát neměli daleko. A to vše v bezprostřední blízkosti sledoval Marszalkowski, nejprve vyčkávající na to, jak celá situace dopadne. Když se začal blížit konec závodu a ti dva se pořád prali o první místo, Marszalkowski se rozhodl zasáhnout, protože zezadu už se k nim začali přibližovat další jezdci, jedoucí ve vláčku hezky za sebou a zajíždějící rychlejší časy než v popředí bojující dvojice.
V posledních dvou minutách závodu se rozpoutala bitva sedmi aut, navzájem se tlačících zepředu i ze všech stran. Bylo jasné, že rozhodne poslední zatáčka posledního kola. Byl to klasický fotofiniš, Pekař projel cílem s náskokem 0,044 sekundy před Mireckim a hned za ním byl Julian Śmiechowski. Jenže jejich souboje na trati byly tak urputné, že Pekař obdržel čtyřsekundovou penalizaci za traťové limity a vítězem se stal Mirecki před Śmiechowskim a Nikodemem Sobczykem.
Jestli někdo předpokládal, že druhý závod bude klidnější, tak se hluboce mýlil. Byl jako přes kopírák prvního se zpestřením v podobě krátkého deště. Ústřední roli hrála opět dvojice Pekař–Mirecki, doplněná Śmiechowského. Jejich souboje bavily diváky po celý závod a schylovalo se k vypjatému závěru. Tentokrát to byl Pekař, který projel pod šachovnicovým praporkem první s náskokem 0,173 sekundy před Mireckim a Nikodemem Sobczykem. Jenže i tentokrát úřadovalo rozhodnutí komisařů a Mirecki obdržel pětisekundovou penalizaci za vytlačení jezdce z tratě. Ve vyrovnaném poli se propadl z druhého místa na osmé, takže za druhého Sobczyka se posunul Śmiechowski.
Text: Aleš Sirný
Foto: Petr Frýba