Se zármutkem v srdcích jsme přijali zprávu, že 12. prosince 2024 náhle opustila náš svět Eva Trinkewitzová, zakladatelka legendární Barum Czech Rally Zlín a do poslední chvíle stále aktivní členka Klubu závodníků veteránů Autoklubu České republiky. Dlouhá léta Eva působila v jeho vedení, pravidelně se účastnila výborových schůzí v klubovém domě. Na té poslední jen dva dny před svým skonem byla zvolena předsedkyní revizní komise.
Eva Trinkewitzová byla stále aktivní, tuhle momentku z výletu do Švýcarska si vybrala pro článek ve Veteránu
Narodila se jako Eva Pilčíková na Štědrý den roku 1943 ve Zlíně. Odmalička byla jiná, když dostala kočárek s panenkou, spíš jí zajímala kolečka a podvozek než panna uvnitř. Technické nadání ji potom předurčilo ke studiu matematicko-fyzikální fakulty, absolvovala také mechanickou technologii makromolekulárních látek. Sotva malá Eva začala vnímat svět, hltala tatínkovo vyprávění o Šestidenní, která se konala na Zlínsku v roce 1947, a motorismus ji učaroval. Tátovu kývačku Jawu 250 už jako studentka proháněla po cestách necestách. Řidičák na auto si udělala ještě před osmnáctinami a v den narozenin nemohla dospat, než si ho vyzvedne.
Od roku 1967 se za vydatného přispění rodičů stala hrdou majitelkou Škody 1000 MB a vstoupila do zlínského Škoda klubu. „Tenkrát tam řešili jen technické záležitosti, náhradní díly a opravy. měli svépomocné dílny, ale mě zajímal motorsport, tehdy jsem už nějaký rok jezdila jako divák po závodech. A na Zlínsku se od té legendární Šestidenní, o které mi odmalinka vyprávěl tatínek, nic nekonalo,“ zavzpomínala Eva Trinkewitzová před rokem pro časopis Veterán. Když pak přišla za místním předsedou Svazarmu, že by chtěla na Zlínsku rozjet nějaké závody, bylo jí řečeno, aby uspořádala nějaké autoturistické soutěže s poukazem, že jsou nenáročné a zábavné. Eva pak pár takových soutěží absolvovala, aby získala zkušenosti a sama se s partou kamarádů vrhla do jejich organizování.
Uspořádala pár úspěšných autoturistických podniků a po doporučení zlínského předsedy Svazarmu se obrátila s prosbou o radu na daleko zkušenější kolegy z Brna. A tenkrát měla i velké štěstí, v Krušných horách se konalo první oficiální školení pro zájemce o sporťáky, techniky a časoměřiče, na které se hned přihlásila. Úspěšně absolvovala kurz, složila zkoušky a začala pracovat na přípravě pořádného závodu. Získala podporu od jednoho z největších podniků regionu, tradičního výrobce pneumatik a stála za organizací první Barum Rally v roce 1971. „Tenkrát mi řekli, když bude naše značka v názvu soutěže, budeme se plně podílet na financování nákladů. Dala jsem dohromady pořadatelský sbor, složený z kamarádů a kamarádek, kteří mi byli plně nápomocni, a šli jsme do toho,“ uvedla Eva.
První barumka ale podle zakladatelky nebyla nic extra, šlo o takovou směsici závodění a turistiky. „Ale jinak to nešlo, musela jsem vyhovět zadání. Pořádná soutěž byla až druhá Barum Rally, ta už byla součástí mistrovství republiky,“ podotkla Eva Trinkewitzová. U prvních ročníků byla jako zástupce ředitele, kterým byl automaticky předseda zlínského Škoda klubu, a měla na starosti veškeré organizační záležitosti. Oprávněně ji tak lze označit za „mámu“ barumky. V roce 1972 se jí dostalo také cti být třetí sportovní komisařkou při Velké ceně Brna cestovních vozů, paradoxně při této příležitosti poznala i odvrácenou tvář motorsportu. Jen těsně ji minul po aquaplaningu neovladatelný vůz italského závodníka Rinaldiho, po nárazu do věže utrpěl smrtelné zranění jezdec, ale i Evin kolega, který na rozdíl od ní uskočil opačným směrem… Ale na motorsport nezanevřela.
Sportovní komisařka mezi závodními automobily…
…a závodními jezdci na brněnském autodromu
Přišlo stěhování za manželem do Prahy, motorsportu Eva Trinkewitzová zůstala věrná, působila jako sportovní komisařka na nejrůznějších závodech ve Středočeském kraji a v metropoli. Byla členkou Klubu závodníků veteránů, dlouhá léta zasedala v revizní komisi a pravidelně docházela na schůze výkonného výboru klubu. Když jsme Evy při příležitosti oslav jejích osmdesátin ptali, z čeho má teď v životě největší radost, s obvyklým elánem a úsměvem odpověděla, že určitě ze svých pěti vnuků.
Pohřební obřad proběhne 21. prosince 2024 v Evině rodných Kateřinicích. Poslední rozloučení s Evou Trinkewitzovou v Praze se pak uskuteční 3. ledna 2025 v 16.00 hodin, místo bude upřesněno podle počtu přihlášených účastníků.
Upřímnou soustrast rodině, čest její památce!
