Psát o někom, že věnoval velkou, opravdu velkou část svého života motoristickému sportu, není vždy jednoduché. V případě Milana Pospíšila je to ale bez pochyb.
Začalo to v roce 1969, když vstoupil do Pošumavského automotoklubu v Klatovech a začal pomáhat s přípravami šestého ročníku Rallye Šumava. Klatovy a Pošumavský automotoklub byly v té době bušícím srdcem domácích automobilových soutěží. Odstartovalo tady již pět ročníků Rallye Šumavy – mistrovství republiky, X. ročník Rallye Vltava – mistrovství Evropy. V našich krajích, kde automobilové soutěže tenkrát hledaly své místo na slunci, to bylo opravdu výjimečné.
Milan se svou pracovitostí, houževnatostí a přehledem byl rychle přibrán do vedení rallye a od té doby zůstal v ředitelství klatovských soutěží 55 let. Kontakty s rally byly zároveň kontakty s posádkami soutěžních vozů. Klatovy a autoklub byly místem, které soutěžáky přitahovalo. Jména Šůcha, Hlávka, Pavlík, Pech, Šimek, Ruda stály u rozvoje soutěžního sportu a Milan chtěl pro ně optimální podmínky. Po mnoha jednáních a dohadech vzniklo při PAMK Západočeské středisko automobilového sportu ZAAS. Byl jeho vedoucím ještě nedávno…
A nebyly to jen akce automotoklubu. V době, kdy byl zaměstnancem klatovské STS, vymyslel a zorganizoval pro celý tehdejší oborový podnik automobilovou orientační soutěž. Měla velký ohlas a do Klatov se každoročně sjížděly posádky z celé republiky. Tato bezvadná akce skončila až Milanovým odchodem z podniku.
Pokud se nekonalo zrovna nic v Klatovech, jezdil Milan na rally podniky po republice jako sportovní komisař. A nikde nebyl jen do počtu. Věci rozuměl a jeho slovo mělo vždy váhu. Spolu s Pavlem Babkou byl u zrodu obnoveného Autoklubu České republiky. I tady zanechal mnohaletou stopu. V rally komisi, v Klubu mistrů i jako předseda Komise historických vozidel.
Milan Pospíšil a motoristický sport, zejména rally, prostě patří k sobě. Vedle toho však dokázal spolu se svojí ženou Pavlou vychovat syna, také Milana. A dobře! Jméno Milana Pospíšila juniora je dnes pojmem v českém vysokém školství.
Zůstalo toho po Milanovi hodně. Ale nejvíc vzpomínky na kamaráda. Při důležitých jednáních nepříjemný oponent, někdy těžko přemluvitelný, ale vždy dodržující slovo, končící debatu až po vyřešení problému. To byla služební či pracovní jednání, ale jako kamarád – vždycky bezvadný!
Milane, Díky!
PAMK Petr Bendl
