Mistrovství České republiky Pohár historických vozidel letos píše jubilejní třicátý ročník. V Mariánských Lázních se v sobotu 6. července 2024 jela další soutěž veteránů započítávaná do tohoto šampionátu – 25. sraz historických vozidel.
Do chladného, ale slunného rána se probudily nejen Mariánské Lázně, ale také účastníci jízdy, kteří se sjížděli ze širokého okolí. Přejímka a start soutěže se tradičně odehrál na nádvoří pivovaru Chodovar v Chodové Plané. Po jedenácté hodině, už za takřka tropické třicítky, vyrazily posádky na trať soutěže.
Trasu soutěže vedli pořadatelé krásným přírodním prostředím Slavkovského lesa. Posádky se potěšily nejen nádhernými výhledy do krajiny, ale i průjezdy a návštěvou mnoha rázovitých obcí lázeňské oblasti. Soutěž je tradičně zakončena výstavou vozidel a předáním cen na ploše Arnika v samém středu Mariánských Lázní v blízkosti historické lázeňské kolonády.
Velmi dobře připravená a organizovaná soutěž měla však i svou stinnou stránku. Lidská zloba a poťouchlost dokázala zkazit dlouho a obtížně připravovanou soutěž a znepříjemnit dobrou náladu soutěžícím. Trasa soutěže byla značena šipkami. Toho využili nějací nenechavci, patrně místní mládež jedné z obcí, a změnili značení v jednom z klíčových bodů soutěžní trasy. Při ranní kontrole trasy značení opravila jedna z pořadatelek. Na to však čekala místní mládež a po jejím odjezdu opět značení změnila. Výsledkem bylo bloudění desítek soutěžních posádek, řada kolizních situací na nekvalitní místní komunikaci při otáčení vozidel a značná nespokojenost soutěžních posádek. Nakonec všechny posádky dojely do cíle a vše se vysvětlilo. Jezdím soutěže historických vozidel 47 let, ale něco takového jsem nikdy nezažil.
Mariánskolázeňští pořadatelé však měli smůlu při letošním 25. ročníku soutěže až do konce. Velmi dobře připravená soutěž měla být zakončená výstavou vozidel a slavnostním vyhlášením s předáním cen. Plocha Arnika v samém středu Mariánských Lázně zažila už leccos, ale bouřka s vydatným lijákem všechno překazila a soutěžící se vraceli domů zcela promočeni.
Přes nepřízeň osudu je třeba vyzdvihnout velkou snahu pořadatelů a pochválit je za jejich snahu udělat pro soutěžící maximum.
Věřím, že potíže letošní soutěže neodradí mariánskolázeňský tým v čele s ředitelem soutěže Jiřím Markuzzim od pořádání veteránské jízdy v dalším období, protože se na ni všichni těšíme.
František Čečil
