Motorsportový svět obletěla smutná zpráva, ve věku 88 let zemřel bývalý terénní motocyklový jezdec Vladimír Dubšík, člen Klubu závodníků veteránů Autoklubu ČR.
Narodil se 23. května 1935 v Olomouci, po základní škole se učil v ČSA Zábřeh automechanikem, od druhého ročníku autoelektrikářem. Tam se v autoškole seznámil s prvními motocykly a automobily. Po vyučení začal pracovat v ČSAD Ostrava, odkud byla nedaleko dílnička pana Bartoše, táty budoucích závodníků Jiřího a Františka. Na základní vojenskou službu nastoupil do Volar, pak byl převelen do autoškoly ministerstva vnitra Brno a začal učit armádní řidiče. Brněnská Rudá hvězda tehdy dělala nábor soutěžáků, Vladimírovi se i přes nepřízeň velitele podařilo vstoupit do závodnického prostředí a získat vytouženou licenci pro motokrosové závody. Po vojně se stal instruktorem a poději zkušebním komisařem autoškol ministerstva vnitra.
Od roku 1955 už byl pravidelným účastníkem terénních závodů seriálu domácího šampionátu v týmu Rudé hvězdy, dotáhl to až na mistra republiky. V roce 1961 vyhrál v pětistovkách na čtyřtaktním Esu, a to již byl opravdu cenný výsledek, uvážíme-li, jaká byla tehdy v pětistovkách konkurence – Čížek, Kmoch Souček, Krajčovič… Čtyřtaktní esovka Vladimírovi vyhovovala, vyznával klidný styl jízdy bez zbytečných smyků a parádiček, které sice mají diváci rádie, ale jezdce zpomalují.
V témže roce mu strakonický manažer Milan Urban nabídla tovární dvěstěpadesátku, pochopitelně dvoutakt. Vladimír se nechtěl vzdát Esa, tak si na novou motorku alespoň namontoval totožné sedlo a řídítka. A nějakou dobu jezdil během závodní neděle jednu jízdu s dvoutaktem a druhou s Esem. Začátek šedesátých let byl pomyslným vrcholem Vladimírovy sportovní kariéry, vedle titulu mistra republiky reprezentoval Československo také na třech Šestidenních mezinárodních soutěžích.
Pak se však nad ním začaly stahovat mraky, bratr jeho manželky, tehdy známý brněnský silniční jezdec František Mrázek i s chotí emigrovali. Vladimír musel opustit zaměstnání zkušebního komisaře autoškoly při ministerstvu vnitra i Rudou hvězdu Brno. V roce 1968 pak odjel oficiálně do Rakouska, kde byl trenérem terénních jezdců. Když mu o rok později skončila smlouva, do Brna se už nevrátil, usadil se s manželkou a dcerou ve Švýcarsku. Po dvou letech začal jako servisman jezdit po celém světě. V roce 1990 přijel zpátky domů do milovaného Brna a Míla Souček ho získal pro závody veteránů. Vladimír se jich zúčastňoval až do roku 2005 se svojí ČZ 420, kterou si sám postavil. A mezi své kamarády chodil ještě hodně dlouho…
Čest jeho památce!
Poslední rozloučení s Vladimírem Dubšíkem se bude konat v brněnském krematoriu ve čtvrtek 19. října ve 13:15 hodin.