Projekt Autoklubu České republiky Fair-play motorsport, který se věnuje osvětě v oblasti fair-play v dětských a juniorských kategoriích kontaktních disciplín, absolvuje v letošním roce svou šestou sezónu. V rámci projektu bylo každoročně vydáno několik rozhovorů se známými jezdci automobilového i motocyklového sportu na téma fair-play a nejinak tomu je i v roce 2022.
Dalším jezdcem motocyklového sportu, kterého jsme se v letošním roce zeptali na fair-play je Filip Řeháček. Brněnský rodák, kterého jsme měli možnost sledovat třeba v juniorském mistrovství světa FIM CEV Moto3, si průběhu svého zkouškového období na univerzitě udělal čas také na náš projekt a dal tak vzniknout obsáhlému rozhovoru na téma fair-play ze silničních závodů motocyklů. Jak Filip vnímá fair-play a co by poradil začínajícím jezdcům? Dozvíte se v novém rozhovoru projektu Fair-play motorsport!
Filipe, kdy jsi začínal s motoristickým sportem a kdo Tě k němu přivedl?
Na motorku jsem si poprvé sedl v roce 2013. Pocházím z Brna, u nás na okruhu bylo tehdy možné půjčit si minibike a já se rozhodl to vyzkoušet. Řekl jsem o tom tátovi a vyrazili jsme se projet na okruh. Vyzkoušel jsem si to, bavilo mě to a v roce 2014 jsem se na okruh vrátil. V tu dobu už zde fungovala minibike akademie a do té jsem se zapojil. Nebyl to tedy žádný impuls od člena rodiny, nebo od někoho cizího, ale můj zájem vyzkoušet minibike.
Vedl Tě někdo v začátcích k fair-play?
Co se týče fair-play, jsem k něm veden od mala v rámci rodinných hodnot a výchovy. A to jak ve sportu, tak v běžném životě. Mimo to mě toho spoustu naučil i hokej, který jsem hrál od svých čtyř let. Učili nás hrát férově od začátku, stejně jako mě to učili později v minibike akademii na okruhu v Brně a potom dále ve všech dalších vyšších kategoriích.
Co pro Tebe vlastně znamená fair-play?
Fair-play pro mě znamená hlavně jednat a konat podle svého nejlepšího vědomí i svědomí s dobrými záměry. Ve sportu je těžké úplně přesně stanovit hranici fair-play, protože když závodíme, občas musíme lokty vystrčit. Člověk nemůže být úplný otloukánek, protože pak by mu ostatní dali, co proto, na druhou stranu by neměl jednat nečestně, nebo schválně někomu škodit. To je špatně a všichni bychom se tomu měli vyvarovat.
Změnilo se u tebe vnímání fair-play od doby tvých úplných začátků?
Co se týče vnímání fair-play od mých začátků, neřekl bych, že se u mě něco výrazně změnilo. Jak jsem říkal, od mala jsem k tomu byl veden. Samozřejmě, postupem doby člověka ovlivní zkušenosti s lidmi, kteří fér nejednali, ale i tak je moje představa o fair-play od mala stále podobná.
V minulých letech si závodil v juniorském mistrovství světa FIM CEV Moto3, jaká je tam úroveň fair-play?
Úroveň fair-play v juniorském mistrovství světa FIM CEV Moto3 je na poměrně vysoké úrovni. Musím říct, že v lightweight kategoriích se obecně závodí hodně loket na loket. Závody se jezdí ve velkých skupinkách a pole jezdců se tolik neroztrhá, takže je větší pravděpodobnost nějakých incidentů mezi jezdci. Párkrát jsem se také setkal s tím, že mě někdo vystrčil z tratě a já spadl, přestože jsem do zatáčky najížděl první a měl jsem závodní linii. Na druhou stranu bych řekl, že v těchto kategoriích je to do určité míry normální a dlouhodobě takto fungují. Každý si to své místo na trati ve finále musí vybojovat.
Pro letošní rok si se představil ve španělském šampionátu v kategorii SSP 600, liší se tam úroveň fair-play mezi jezdci a týmy oproti juniorskému mistrovství světa?
Ve španělském šampionátu v kategorii SSP 600 je úroveň fair-play mezi jezdci velice podobná, je to ostré závodění, samozřejmě v silnějších kategoriích se pole jezdců trochu více roztrhá, takže je pravděpodobnost kolizí o něco menší. Každopádně i tak se závodí ve skupinkách a na trati se pereme a předjíždíme o každý metr, stejně jako v kategorii Moto3. Řekl bych, že úroveň fair-play rozhodně není nižší, je minimálně stejná jako v juniorskému mistrovství světa.
Utkvěl Ti v paměti za dobu Tvého závodění nějaký fair-play čin?
Mezi činy fair-play, které mi utkvěly v paměti, jsou z historie třeba nehoda Nikiho Laudy na Nürburgringu v roce 1976, kdy se ho další jezdci snažili dostat z hořícího vozu a tím mu zachránili život. Mezi nimi třeba Brett Lunger, který ho z monopostu vytáhl. Z novodobějších a motocyklových událostí bych zmínil Misano 2021, kde Fabio Quartararo vyhrál titul mistra světa poté, co Francesco Bagnaia v tomto závodě spadl a přišel o všechny své šance na titul. Když se pak Quartararo vrátil do boxové uličky, Bagnaia mu tleskal. Naopak letos, když ve Valencii vyhrál Bagnaia, tak přes bolest prohry a slzy mu šel Fabio pogratulovat, to je krásná ukázka fair-play. Na trati tvrdé souboje, ale mimo trať je mezi jezdci ten nejvyšší respekt, to je důležité.
Jaká je podle Tebe nejčastější příčina toho, že lidé v motorsportu jednají v rozporu se zásadami fair-play?
Upřímně, nevím, co je nejčastější příčina nefér hry, ale myslím si, že je to snaha získat o něco více a místo tvrdé práce se neféroví jezdci snaží najít jednodušší cestu k dobrým výsledkům.
Je nějaký jezdec tvým vzorem pro jeho fair-play chování?
Neřekl bych, že mám nějaký konkrétní vzor. Jak jsem říkal, utkvělo mi v hlavě více fair-play činů a jsou to ty, které jsem zmiňoval. Respektuji všechny jezdce, kteří jednají fair-play, snaží se hrát čistě, konstantně a trvale udržují tyto praktiky celou svoji kariéru. A to ať už jsou to jezdci juniorských kategoriích, začátečníci, děti, nebo jezdci v nejvyšších kategoriích těch nejprestižnějších seriálů.
Měl bys na závěr nějaký vzkaz všem mladým závodníkům a jejich rodičům ohledně fair-play?
Bojujte tvrdě, na maximum, ale vždycky v duchu fair-play a s čistým svědomím. To znamená, vždy se snažte vyhrát, rvěte se o vítězství až do posledního metru, ale ne za cenu toho, že byste měli někoho shodit, někomu ublížit, nebo jednat tak, že byste záměrně poškodili svého soupeře, protože závodění děláte ve finále pro sebe a ten dobrý pocit z čestně získaného, tvrdé vypracovaného a vybojovaného vítězství vám nikdy nikdo nevezme a je to ten nejlepší pocit, jaký můžete mít.