Pro první závod letošního BRUDRA Virtual Drift Challenge jsme se vzdálili od hranic České republiky až do dalekého Japonska. Konkrétně na ostrov Honšú, přibližně 300 km severně od Tokia, na komplex závodních tratí, známý jako Ebisu. Tým CDS vybral jeho úsek zvaný „West“ nebo chcete-li japonsky Nishi. Trať je to sice krátká, ale hodně technicky náročná a nebyla nouze o zajímavé a někdy i horké chvilky.
Jako zábavu na své sobotní odpoledne si virtuální šampionát vybralo zatím historicky nejvíce jezdců. Do svých strojů usedlo 32 borců, kteří přišli ukázat své drifterské umění. To, že se český virtuální šampionát posouvá výše a vstupuje do širšího povědomí, ukázal mimo jiné také velký zájem jezdců ze zahraničí. Těch bylo tentokrát sedm. Startovalo se podle startovních čísel, které si mohli jezdci při registraci do závodů zvolit, takže se opakovala situace z testovacího závodu. Jako první se pokusil kvalifikovat Matěj Janšta. V jeho případě to byla jednoduše velká paráda a výborný začátek přenosu. To, že má svůj vůz v ruce, ukázal již v předstartovním prostoru při zahřívání pneumatik. Následně vypálil vpřed, první jízdu zvládl na výbornou a ukázal téměř ideální průjezd. Ke 100 bodovému výsledku mu chybělo jen 14 bodů. Ve druhé jízdě nepolevil a dokázal se zlepšit na 91 bodů. V jeho podání vypadal průjezd tratí jako procházka růžovým sadem.
Další jezdci ovšem ukázali, že tak snadné to rozhodně není. Velký problém vznikal chvíli po startu, kdy bylo potřeba v decelerační zóně snížit rychlost z téměř 150 km/h na cca 70 km/h a dostat se správně do první a druhé zóny. Když se toto nepodařilo, už bylo prakticky nemožné dosáhnout kýžené trajektorie. Brždění do první zóny se bohužel stalo osudné Dominiku Peterkovi, který se stal jediným jezdcem s 0 body z obou jízd a do vyřazovacích jízd se tak nedostal. Velkolepý návrat do šampionátu předvedl vicemistr minulé sezony Mustafa Amine. Minulý rok předváděl agresivní a technicky výborně zvládnuté kvalifikační jízdy. Hned po pár vteřinách na trati bylo znát, že nic z toho v průběhu zimní přestávky nezapomněl. V obrovské rychlosti nahodil své závodní náčiní do první zóny a chytrým přišlápnutím brzdy se dostal do potřebné trajektorie. Plynule vykroužil první zatáčku a čumák Nissanu S14,5 dostal s milimetrovou přesností na hranu vnitřní zóny. Na výjezdu ještě mohutným přehozem téměř nacouval do poslední zatáčky a v dýmu dojel do cíle. Jen těžko lze mezi sebou obě jeho jízdy porovnat, protože v každé z nich jel perfektně. Porota ovšem jemné rozdíly zhodnotit dokázala a výsledkem 93 a 95 bodů sebral Mustafa Matějovi průběžnou první příčku.
Ve druhé kvalifikační skupině se ukázala velká síla závodníků ze Saudské Arábie. Kromě Mustafy se totiž do závodu přihlásili ještě dva. Yasir Saad a Abdulrahman Alshetwi. Podobně jako Mustafa jeli velice agresivně, ale zároveň přesně. Oba se dokázali dostat svou jízdou přes 80 bodů. Po odjetí dvou kvalifikačních skupin tak tři místa z první pětky patřila jezdcům z této vzdálené země. Zbytek kvalifikace se nesl v duchu průměrných výkonů. Hodně chyb jsme mohli sledovat na prvním vnitřním clipping pointu, kde se často stávalo, že jezdci nebyli schopni dosáhnout až na jeho hrot.
Průměrné výkony dokázal rozčísnout až poslední jezdec třetí kvalifikační skupiny Jakub Hoffmann. Pro tuto sezónu změnil závodní speciál na Lexus IS300, který mu vyloženě sedl. V první jízdě mírně chyboval při nástřelu, nepovedlo se mu ideálně odbrzdit jeho vůz a nechal se vynést za druhou vnější zónu. Jakub následně nedokázal Lexus zlomit do takového úhlu, aby ideálně protnul vnitřní clipping point. I přes tyto mírně chyby jeho výkon stačil na 80 bodů. Ve druhé jízdě všechno napravil a dostal se tam, kde ho chtěli porota i diváci vidět. Z opakovaného záznamu bylo patrné, že když se povede začátek, je další průběh o dost lehčí. Jakub v druhé jízdě potřeboval pouze jemné korekce. Auto do požadované trajektorie jemně přibržďoval pomocí změny úhlu. Druhou jízdou bral 90 bodů a rozehnal tak nadvládu Saudských Arabů v první pětce.
Po solidní kvalifikaci přišly na řadu vyřazovací souboje. Pouze jeden jezdec postupoval do Top 16 napřímo a všechny přihlížející tak čekalo hodně soubojů. Ovšem hned po pár průjezdech bylo vidět, že tandemové jízdy na Ebisu nejsou jednoduché. Docházelo ke kontaktům s bariérou z pneumatik ve druhé vnější zóně, ke strkanicím ve vnitřním clipping pointu. Dalším častým jevem byly neplánované výlety mimo trať. Diváci holdující kolizím si v top 32 rozhodně přišli na své. Naštěstí pro ostatní například David Kundla a Martin Kondula předvedli, že ne všechny souboje musí končit špatně. První rozjížďku vedl Martin. David byl na začátku za ním těsně nalepen. Martin bohužel netrefil ideálně druhou vnější zónu a David se díky tomu nechal vynést hodně na vnějšek zatáčky a vzdálenost mezi závodníky se prodloužila. David ovšem bojoval statečně. Co ztratil na vzdálenosti, doháněl na úhlu. Po celou dobu Martina věrně kopíroval. V závěru se mu ještě povedlo zmenšit rozestup a trochu zatlačit. V obráceném gardu byla situace dost podobná. David také jen částečně projel druhou zónu a dostal se hodně daleko od ideální trajektorie. Martin se snažil na situaci reagovat a povedlo se mu to s grácii. Došlo sice k mírnému kontaktu, ale Martinovo BMW se dostalo těsně za Davidovu Toyotu. Zbytek trati dokončili v těsném závěsu. Šťastnějším z této dvojice byl Martin, který bral postup.
Horké chvilky za volantem určitě zažil Jakub Hoffmann. Utkal se s Jakubem Šebkem. Hoffmann první jízdou ukázal, že třetí místo z kvalifikace nebyla náhoda. Pro Šebka to nebylo moc platné a nedokázal na jízdu leadera obstojně reagovat. Opačně vypadal začátek celkem dobře. Hoffmann v těsném závěsu za Šebkem najel před bariéru z pneumatik ve druhé zóně. Patrně však v dýmu ztratil orientaci a zadní nárazník tvrdě vyslal do zábrany. Vypadalo to, že je rozhodnuto. Šebek ale při průjezdu vnitřním clipping pointem svůj vůz srovnal a tím pádem rozhodovala první jízda, které jednoznačně vévodil Jakub Hoffmann.
Z druhé poloviny top 32 stojí rozhodně za zmínku závěrečný tandem. Tam proti sobě nastoupili Jan Firdrich a Michal Dzjapek. Honza předváděl velice precizní práci za volantem svého BMW E36. Jako leader projel krásnou kvalifikační stopu a dal tak Michalovi dobrou možnost k těsnému stínování. To se bohužel Michalovi nepovedlo. Za druhou zónou to vypadalo, že jel dokonce chvilku rovně, a nedovedl vyvinout tlak. Jan si tak pěknou kvalifikační stopou v klidu dojel do cíle. Vrchol přišel ve druhém dějství. Michalovi očividně role leadera seděla víc. Jel čitelnou stopu a toho Jan dokázal naplno využít. Manévrem ve vnitřní zóně se nádherně potopil k Michalově Alfě a držel se jí zuby nehty. Oba synchronně přehodili a vzdálenost se téměř nezměnila. Cílem projeli bok po boku a Jan zaslouženě vyhrál
V TOP 16 si všichni užili velkou porci zábavy. Několik soubojů se totiž muselo opakovat, a to dokonce dvakrát! Bylo vidět, že i jezdcům, kteří se umístili na vyšších příčkách v kvalifikaci, dělalo problém srovnat se na trati s druhým vozem. Perfektní klání se ale událo mezi Matějem Janštou a Janem Rolfem. Matěj v každém závodě předvádí, že přední příčky rozhodně nejsou v jeho podání náhoda a v top 16 se opět ukázal v tom nejlepším světle. Matějova kvalifikační stopa byla opravdu bravurní a Jan se z toho snažil pro sebe vytěžit maximum. To se mu ze začátku pěkně dařilo. Tak precizní průjezd vozů vnitřním clipping pointem jsme snad ještě neviděli. Při přehození ovšem došlo v podání Jana k chybě. Zadní kolo jeho Mazdy vyjelo až za hranu trati. Tím se však zmenšila přilnavost zadní nápravy tak, že se Honza dostal do záporného úhlu a ztratil drahocennou rychlost. Matěj se vzdálil a cílem projeli velký kus od sebe. Opačný gard byl ještě o několik úrovní výš, a to hlavně díky výkonu Matěje. Ten se svou červenou Supru nalepil hned od prvních metru k Janově Mazdě a už se jí nepustil. Jestli v první polovině někomu přišel průjezd vnitřním clipping pointem těsný, tak těžko popsat, jak by se dalo nazvat to, co předvedl Matěj. Honzovi tam nenechal snad ani centimetr. Na rovince před poslední zatáčkou to pak vypadalo na několik menších ťuknutí, snad aby Matěj Honzovi naznačil, že tam stále je. Zde nešlo o nijak komplikované rozhodnutí a Matěj poskočil do další úrovně pavouka.
Po top 16 začala bitva na ostří nože. Každý si pro sebe chtěl urvat postup do finále. Všechny souboje byly velice vyrovnané a rozhodovaly maličkosti. Patrně nejlepší souboj top 8 svedli dva zahraniční jezdci. Nikolas Cibulka ze Slovenska a Yasir Saad ze Saudské Arábie. V kvalifikaci oba borci dosáhli srovnatelného výsledku, konkrétně 88 bodů Yasir a 82 bodů Nikolas. Statistické informace tedy naznačovaly vyrovnaný souboj. Po pár metrech bylo jasné, že to tak opravdu bude. Yasir na nástřelu rozhodil svůj Nissan ze strany na stranu tak, aby ho dostal do driftu. Nikolas trošičku mírnější formou také inicializoval a hned od začátku přesně kopíroval. Z ideální stopy se však v první zatáčce nechal Yasir mírně vynést ven, což ale Nikolasovi dalo poměrně dost velkou výhodu. Nemusel téměř vůbec korigovat svou trajektorii a držel se jak na pružině. Oba vozy tak vykroužily plynulým obloukem z první zatáčky. Nikolas trošičku přibrzdil, aby Yasir mohl pohodlně přehodit. Po přehozu však opět pevně zaujal pozici po boku Yasirova závodního stroje. V závěru to dokonce vypadalo, jako by Nikolas otiskl vzorek své pravé přední pneumatiky na bok vedoucího Nissanu. V opačném pořadí jsme v podání Nikolase mohli vidět chybu hned ve druhé zóně. Tu téměř minul a následující zóny také neprojel úplně ideálně. Reakce Yasira by ale určitě zasloužila poklonu. Dokonale využíval vůz Nikolase jako pohyblivý clipping point a dělal přesně to co on. Trochu netypicky tak v tomto případě rozhodovala lead jízda, ve které byl jednoznačně lepší Yasir a postoupil tak dále.
Zde proti sobě na začátku nastoupila dvojice Arabských závodníků. Oba měli ambice postoupit a tak se snažili, seč jim síly stačily. Mustafa Amine jel čitelnou a precizní kvalifikační stopu přesně tak, jak je u něj zvykem. Stínující Yasir Saad se ale bez problému držel jeho stopy. V závěru trochu svou snahu přehnal a Mustafův Nissan pěkně oťukal. V obráceném gardu to bylo v podstatě obdobné. Hlavní rozdíl byl v tom, že se Mustafa udržel a dokázal za pomocí své šikovnosti zamezit případnému kontaktu. To taky pravděpodobně nakonec rozhodlo v jeho postup. Druhý battle byl zase ryze český. Bojoval zde Matěj Janšta a Jakub Hoffmann. Matěj jako lepší z kvalifikace tuto rozjížďku začínal jako leader. Nemusel snad ani jednou použít brzdu pro to, aby korigoval svou trajektorii, plynule přehazoval a bylo vidět, že má opravdu velký cit pro svůj vůz. Taky mu očividně vůbec nevadilo, že stínující Kuba je na něm nalepený od začátku do konce. Bohužel opačná role Matějovi nesedla, po pár metrech atakoval Kubu a podepsal si pomyslný ortel. Složení malého a velkého finále tak bylo jasné a my si ho v následujících řádcích shrneme.
Souboj o třetí místo spolu sehráli Matěj Janšta a Yasir Saad. To, co předváděli bylo opravdu neskutečné. Jak Matěj, tak Yasir, měli téměř ideální lead jízdy. Při stínování udržovali minimální vzdálenost a občas došlo ke kontaktu. Souboj byl tak vyrovnaný, že se musel opakovat. Při opakování opět vyrazil jako první Matěj. Yasir se dokázal krásně přizpůsobit svému leaderovi a také se vyvaroval kontaktu. V opačném gardu se z pohledu Matěje téměř opakovala situace, kterou jsme u něj viděli v souboji v top 4. Bariéru z pneumatik sice tentokrát netrefil, ale dostal se do velkého úhlu a hodně zpomalil. Sice přišel o pár drahocenných metrů, ale situaci ustál a battle pokračoval. Manévrem u vnitřního clipping pointu navíc nabral opět trochu rychlosti, dostal se k Yasirovi a cílem projeli jako jeden vůz. Šťastnější ze souboje odcházel Yasir. Pomyslný bronz tak putoval do Saudské Arábie.
Ve velkém finále nastoupil první z kvalifikace Mustafa Amine proti třetímu Jakubovi Hoffmannovi. Kuba byl při tomto závodě opravdu ve formě. Oproti minulým závodům působil z diváckého pohledu také velmi klidně a koncentrovaně. Lead jízda v podání Mustafy byla opět bez problémů, ale Jakub za ním docela vlál. Stínování bylo na pohled hodně trhané s častou korekcí úhlu. Role se obrátila a bylo vidět, že tato dvojice si rozhodně nesedla. Jako by Mustafa nedokázal přečíst Kubovu trajektorii. Neustále docházelo k přibližování a oddalování vozů a teprve v závěru se Mustafovi podařilo zaplout za Jakubův Lexus. U obou jsme tak viděli precizní lead jízdu na jedné straně a rozporuplné stínování na straně druhé. Tato situace znamenala přesně to, co je nasnadě. Tedy opakování battlu.
Kuba se při stínování dovedl perfektně koncentrovat a jeho výkon již nebyl tak rozevlátý. Hned za nástřelem svůj Lexus přitáhl k Mustafovi a až do cíle se ho nepustil. Bylo zajímavé sledovat v opakovaném záznamu pedály ve voze Jakuba. Krásně celou dobu pracoval s plynem a brzdou tak, aby vyvinul požadovaný tlak na Mustafu. Určitě se i diváci těšili tak jako já na vrchol, který měl přijít vzápětí. To, co se stalo, by uhodl jen málokdo. Oba jezdci bez problémů vyrazili na trať. Kuba mírným rozkývnutím uvedl své auto do driftu. Mustafa jel těsně za ním a najednou to přišlo. Jako kdyby Mustafa ztratil adhezi na svých pneumatikách, kvůli tomu nedokázal ideálně inicializovat drift a téměř v plné rychlosti narazil do zábrany z pneumatik. Kuba se nenechal vyvést z míry, zbytek trati s přehledem dokončil a odnesl si celkové vítězství.
Závod sice zpočátku mohl vypadat méně zábavně, ale s postupem času se ukázalo, že opak byl pravdou. Zábava to totiž byla famózní a velké díky patří jak jezdcům, tak týmu VCDS jakožto organizátorům šampionátu.
