Až v těchto dnech jsme se dozvěděli, že 19. února 2020, šest dnů před svými 88. narozeninami, zemřel Jaroslav Javůrek, motocyklový závodník, několikanásobný účastník Šestidenní, nejtěžší motocyklové soutěže světa.
Na motocyklu seděl Jaroslav Javůrek poprvé v sedmi letech, zavzpomínal v článku pro Veterán, zpravodaj Klubu závodníků veteránů AČR na jaře 2012. „Otec mě posadil na nádrž motocyklu a já se poprvé chytil řídítek a okamžik, který rozhodl o mém vztahu k motorismu, byl na světě,“ napsal. Motorku zabavili němečtí okupanti, ale hned po válce Jaroslavův táta koupil další, Jawu Robot. Prodejna byla hned naproti domu Javůrkových v Olomouci a pracoval v ní pan Klimt starší, otec později známého jezdce Saši Klimta. S Klimtovými se Javůrkovi sblížili a cesta k závodění byla neodvratná. Pan Javůrek starší se věnoval motocyklovému sportu, ale v roce 1948 měl nikoliv svojí vinou těžkou dopravní nehodu, po které zůstal dva roky v nemocnici. Jaroslav vzpomínal, jak motorku stojící v garáži potajmu proháněl po nocích, samozřejmě ještě bez řidičského průkazu. Doma na to přišli a motocykl musel pryč. Tátovi se však syna zželelo a netrvalo dlouho, kdy mu koupil stopětadvacítku ČZ. Ovšem do získání řidičáku Jaroslavovi chyběl ještě rok. Známí v čele s panem Klimtem přesvědčili otce, ať podepíše revers, že kdyby se něco stalo, tak by to vzal na sebe. Kupodivu to tehdy bylo možné…
Od roku 1950 jezdil Jaroslav Javůrek motocyklové soutěže a terénní závody, o rok později přidal silnici a o další rok později absolvoval slavnou Heinzovu motocyklovou soutěž. „Skromně přiznávám, že jsem se bez věnce vracel málokdy,“ hodnotil své začátky. V roce 1953 byl pozván na soustředění reprezentantů na Červenohorské sedlo v Jeseníkách a měl příležitost se potkat s takovými hvězdami, jako byli Antonín Vitvar, František Bartoš, Gustav Havel, Jaromír Čížek a další. A přišel první start na Šestidenní. Po absolvování povinné vojenské služby se vrátil k závodění a už v roce 1955 opět reprezentoval republiku na nejslavnější světové motocyklové soutěži. V dalších letech byl jejich pravidelným účastníkem. „Stále mne hřeje, když se psalo, jaká jsme byli parta, která v zahraničí na Šestidenní vyhrávala a tak vzpomínám i na rok 1958, kdy jsme přivezli z Německa vítězství a z dvaceti startujících přivezli zlatou všichni,“ těšilo Jaroslava Javůrka.
Čest jeho památce!