5. květen 1945 se do historie Autoklubu zapsal jako den návratu klubového domu do rukou členů. Po šesti letech protektorátu, kdy byla budova obsazena německými okupanty, tak započala obnova činnosti nejstarší motoristické organizace u nás. Do Květnového povstání českého lidu se před 75 lety zapojili také motoristé, bojovali na barikádách a osvědčili se zejména jako spojky a řidiči vozidel sloužících jako záchranky nebo dovážející munici. Mezi obětmi povstání byli i mladí sportovci, své životy v boji za svobodu položili závodníci Evžen Cihlář a Josef Lukeš.
Československo bylo německými okupanty obsazeno 15. března 1939, už v dubnu si říšští dirigenti motorismu zavolali vedení Autoklubu do Drážďan, aby mu nařídili ukončení národní autority pro celní dokumenty u mezinárodních federací a konec pořádání sportovních podniků. Ale s nadiktovaným zákazem vydávání dokumentů pro výjezd vozidel do zahraničí Autoklub nespěchal. Až o čtvrt roku později německým úřadům došla trpělivost, a provedly zásah u mezinárodních organizací samy. Ale díky odkladu Autoklub zachránil život několika stovkám lidí, kteří odjeli svými vozidly do emigrace. Na konci roku 1940 gestapo zabavilo Autoklubu 24 automobilů, příští dva roky gestapáci u výslechů vyšetřovali činovníky za údajné neodevzdání dalších vozů německé branné moci.
V polovině roku 1942 dostalo vedení Autoklubu příkaz, aby klubový dům předalo okupantům pro účely činnosti „Presseklubu von 1939,“ instituce pro komunikaci okupantů s novináři. Klubový dům se totiž zalíbil Wolfgangu Wolframu von Wolmarovi, důstojníkovi SS. Wolmar patřil k mimořádně vlivným okupačním úředníkům. Prostřednictvím cenzury, nařízení a nátlakových osobních schůzek s šéfredaktory protektorátních periodik eliminoval všechny náznaky nesouhlasu s německou politikou. O dům projevila zájem také nacistická organizace SA, která se sem už na začátku července 1942 nastěhovala. V listopadu 1942 došlo nařízením říšského protektora k rozpuštění Autoklubu, veškerý majetek byl zabaven. Finance klubu, jednalo se o více než tři miliony korun, musely být převedeny do německé banky, část peněz a veškerý materiál, zásoby map, cestovních příruček a dalších dokumentů pro motoristy obdržela filiálka říšského autoklubu v Praze. Neznámo kam zmizelo vybavení kanceláří, ukradeny byly koberce, záclony, psací a rozmnožovací stroje. Zkonfiskovaná budova se stala sídlem Presseklubu. Probíhaly tady konference, semináře a společenské akce, jichž se účastnili například říšský protektor K. H. Frank, či neblaze proslulý ministr Emanuel Moravec.
Bývalému pracovníkovi sekretariátu Autoklubu Josefu Pilnáčkovi bylo okupanty blahosklonně dovoleno pokračovat ve vydávání časopisu Auto, který byl klubovým zpravodajem, nyní nesl označení obrázková revue českých automobilistů a motocyklistů. Pilnáček měl k dispozici jednu malou místnost v jednom z horních poschodí. Ještě v lednu 1945 hrozilo, že i redakce bude vyklizena. Tehdy ji zabral velitel Volksturmu, německé domobrany podléhající veliteli SS Himmlerovi. Pilnáčkovi se ale podařilo získat další místnost o patro výš.
A právě 5. května 1945, byla to sobota, z iniciativy Josefa Pilnáčka, který dopoledne odvážně vyjednával s vedením Presseklubu, SA a Volksturmu, došlo ke svolení odstranit německé tabule z fasády domu. To se již od Václavského náměstí ozývaly výstřely povstání proti okupantům. Josef Pilnáček se zaměstnanci budovy a restaurace čekali v chodbě domu na příležitost. Když byla navečer silná posádka Volksturmu odvolána do Pečkova paláce, odzbrojilo české osazenstvo tři vojáky a s puškami donutilo bez jediného výstřelu zbylou stráž ke kapitulaci. O půlnoci byla na klubovém domě vyvěšena československá vlajka.
Do povstání se zapojili také motoristé, bojovali na barikádách a se svými vozidly sloužili jako spojky, zdravotnická pomoc zraněným, nebo vozili munici. Během bitvy za svobodu padlo v Praze na tři tisícovky Čechů. Mezi nimi byl motocyklový závodník Evžen Cihlář, který se aktivně zapojil do bojů a zemřel na následky střelného zranění způsobeného esesáckými odstřelovači na Kavčích horách. Plochodrážník Josef Lukeš, před válkou tovární jezdec Jawy, od rána 5. května 1945 rozvážel zprávy, zbraně, bojoval o budovu rozhlasu. Na barikádě u Vršovického nádraží pak obsluhoval těžký kulomet. Ještě večer přemístil kulomet na lepší stanoviště s výhledem na německá kasárna. Zahájil palbu a jedna z odvetných střel ho smrtelně zasáhla.
Při příležitosti 75. výročí si připomeňme památku všech, kteří položili své životy za osvobození naší vlasti.
Pomník Josefu Lukešovi v Tolstého ulici v pražských Vršovicích.